Můj bonmot o krájeném norském vzduchu jsem už použil i na bohemáckém literárním webu a denně se přesvědčujeme o jeho platnosti. Vojta se dnes dokázal probudit v poledne a Adéla o půl jedný. Prospali 13 resp. 13,5 hodin v kuse, hadi. No i Kordulka vynořil palec zpod deky teprve po jedenácté, kdy už jsem se téměř vracel z nákupu.

Poslední den v Nordbris. Sluníčko jako by to vědělo a od časného rána se nám vysmívá. Před obědem jsme si zajeli na sportovní rybolov (už to nikdo nechce jíst, tak rybky zase pouštíme do vody) a poobědvali jsme opět Kódlovy grilované specialitky v salónu Robinsona Crusoe, o kterém říkám, že jsou z něj fotky jak z aťasu. Dali jsme dlouhý lodní výlet až pod most v Alversund a po cestě pokecali s posádkou plachetnice z Brém, která taky neměla rum. Dnes začíná v Bergenu festival plachetnic, tak se tam sjížděj. Včera na Fedje za stejným účelem kotvily Černé perly z Anglie, Itálie i Holandska.

Každej si po svým užíváme poslední den u moře, hltám vzduch po hektolitrech, Kódl se kochá na terase, Adélka s Vojtíškem naposledy zaklínají svoje schovávačky v eskymáckém stanu a v krytech na kopci nad Nordbrisem, Adam se dívá na DVD a vyzývá ostatní ke hře v Carcassone. Mě čeká ještě vyrobit toasty na zítřejší cestu do Oslo (čti: Ušlu), dopít Corony a naplánovat nejhezčí trasu přes Voss tak, abychom se ještě stihli v Oslo pokochat pohledem z Holmenkolen, kde přespíme.

Všem nám je líto, že nám to končí. Jasně, že se těšíme k maminám a miminům, ale… Trefně to poznamenal včera Kódl po shlédnutí Mistrů: když je u nás čtrnáct stupňů, tak je všude nevlídno a šedivo. Tady je čtrnáct stupňů, je zeleno a veselo.