EXPEDICE NORGE čtvrtek 7. srpna 2008

 

čtvrtek 7.8.2008 (Adam) Den pro mě začal asi nejpozději z celého pobytu, jelkož jsem se vzbudil (resp. byl sem násilně vzbuzen dětmi) až těsně před třináctou hodinou. Rychle sem do sebe nasoukal kus rozpečené bagety a už jsme vyráželi na výlet. Jako vždy jsme se člunem přiblížili k autu, a vyjeli jsme směrem, kterým jsme se ještě nevydali a to na sever. Starší z naší výpravy se celou cestu kochali krásnou krajinou ubíhající za okny, ti mladší dělali jako vždy kraviny a nádherná příroda jim byla ukradená. Netrvalo to dlouho, zhruba tak 30-40 minut a byli jsme na místě, odkud vyplouval trajekt na nedaleko vzdálený ostrov FEDJE. Jelikož jsme měli přes hodinu volného času, než trajket vyjížděl, začali jsme s důkladným prozkoumáváním krajiny. Trochu jsme si zahráli na horolezce a vyšplhali se na všechny skály, na které to bylo možně. Sice jsme se u toho docela zapotili, ale ten krásný výhled na krajinu za to určitě stál (viz foto). Čekání na loď uteklo více než rychle, aspoň mě to tak přišlo. Po uvážení rady starších jsme došli k závěru, že auto necháme na pevnině a vydáme se na Fedje bez něj a tak nám už nebránilo nic k nalodění. Shodli jsme se, že trajekt vypadá hezky a zachovale a nebyla to náhoda, při zpáteční cestě jsme zjistili že mu je teprve 7 let. Cesta na ostrov trvala něco přes půl hoďky, což nás docela překvapilo, v dobrém slova smyslu. Je 15:50 a my vystupujeme z trajektu na pevnou zem. Zjištujeme, že "centrum" je vzdáleno necelé dva kiláky a tak se vydáváme na menší pěší túru. Znovu narážíme na ICA supermarket, čehož bez váháni využíváme a kupujeme 3 piva na cestu, pitný režim se musí dodržovat přeci! Zase dostávám hlad jako první a nemůžu se dočkat nějaké slibované restaurace. Urazili jsme, odhaduji, něco přes kilometr, když nás upoutala cedule s překříženými příbory a názvem nějakého zdejšího podniku. Vychýlili jsme se tedy z předem daného kurzu a šli hledat tuto hospodu. Asi po tři sta metrech jsme dorazili na místo (mimochodem jsme zjistili že jsme asi tak 50 metrů od místa kde jsme vystoupili z trajektu, a celé jsme to obešli J). Uvítala nás sympatická Lotyška Viktorie, s bratrancem, avšak méně sympatické bylo to, že neměli nic k jídlu, jen rybí polívku a sladké vafle. Ty však byli pro prcky jasná volba a tak byli za 10 minut na stole. Zmizeli asi tak třikrát rychleji než jsme na ně čekali, a tak nebylo divu že jsme si objednali další troje J. To bylo už něco po páté a tak jsme se rozloučili, a zkratkou (pomocí modrého přívozu) jsme se vydali zpět na místo nalodění. Měli jsme znovu nějaký volný čas, který jsme jako správní otrlí Seveřani strávili prozkoumáváním krajiny a poznáváním toho echt severního větru (který je jak je známo krutý). Znovu utekl čas čekání bleskovou rychlostí a my už byli na zpáteční cestě k autu. Bylo krásné slunečné počasí, asi nejlepší z celého prozatimního pobytu a tak jsme si (aspoň já) tu cestu docela užívali. Auto bylo tam, kde jsme ho nechali, a proto jsme se bez problémů vydali zpět na základnu. Cestou (kromě opětovaného pozorování překrásné krajiny) jsme se ještě zastavili v SHELL benzínce, zjistit jestli nemají rum, který však "nečekaně" neměli a tak jsme pokračovali v cestě domů. Hadi zase dělali blbosti a kašlali na všechno kolem, nevědí však o co přišli (mě třeba zaujaly černé ovce u někoho ve výběhuJ). Parkujeme auto na obvyklém místě (něčím soukromém pozemku) a nasedáme do člunu. Sice bylo nejlepší počasí, co se sluníčka týče, ale taky byl největší vítr, díky němuž málem spadnul při výstupu z loďky táta do moře, což mě docela pobavilo J. Hadi si ještě vyprosili ohřátí HUBu, kulaté výřivky, v který jsem však potom strávil většinu času já, a šlo se pomalu na kutě. Fotří koukaj na (před několika dny avizované) MISTRY a já píšu tenhle report. Je 23:25 a venku zase teprve zapadá slunce. Dneska byl asi nejlepší den z celého dosavadního pobytu.