EXPEDICE NORGE sobota 9. srpna 2008

 

sobota 9.8.2008 (Kódl) Jak smutné ráno - vstáváme v 7 a odjíždíme. Kupodivu všichni (vstáváme). Cesta se po pár desítkách kilometrů začíná stávat vskutku zajímavou, potkáváme první vodopády. Popsat nádhernou krajinu snad ani nelze - alespoň mně ne. Po přeplavení trajektem pokračujeme k prvnímu stěžejnímu bodu a to vodopádům Voringsfossen. Po té co jsme k nim dorazili začalo samozřejmě lejt. Mimochodem se to stalo ještě třikrát, když jsme potřebovali opustit auto. Jinak svítilo celej den slunko. Okolí vodopádů nezůstalo nic dlužno pověsti, která mne "potkala" 200metrové srázy absolutně bez zajištění či zábradlí. Pouze nenápadná cedulka na parkovišti. Po té co jsme se pokochali a zmokli, jsme dál stoupali na náhorní plošinu, která končí 1360 m.n.m. dost slušný. Mimochodem teplota lehce po poledni činila krásných 5°C. Ovšem před tímto vrcholem jsme narazili na nádhernou přehradu Susenvatn, která má hráz pouze z kamení. Milan nedbal mé poznámky že se to dá určitě obejet a s obdivnými výkřiky úcty k Vikingům se vrhl do mokřadů k úpatí tohoto veledíla s úmyslem ho pokořit. Děti i já jsme ho následovali, jen Adam to "jistil" z auta se sluchátky na uších - no co kdyby ? V kontextu s Vikingem se nedá vyloučit mimozemský signál. Dorazili jsme k patě přehrady (opět v dešti) a usoudili že tento cca 150 m téměř kolmý výstup po balvanech není pro děti. Vracím se k lovci UFO do našeho vozu a pokouším se najít cestu autem na vrchol. Daří se. Nutno podotknout, že Milan to zatím vyšlapal. Vysílen se blíží k parkovišti, kde děti krásně poučuje jak se Vikingové nadřeli, než kámen po kameni hráz tak mohutnou a obdivuhodnou postavili. Hadi moc obdivu neprojevují, pokouší se Adama neúspěšně připravit o DVD přehrávač. Zato Kordula pečlivě naslouchá, přemítá o obrovském vypětí a nasazení. V tomto rozpoložení procházíme s Milanem různé poutače a infotabule - a u jedné je fotograficky zdokumentovaná stavba této hráze. Bohužel bagry a obrnáklaďáky. A taková krásná iluze to byla. Nicméně je to stejně největší kamenná hráz na světě. Přejezd náhorní plošiny lemovaný zbytky sněhu a ledu, krásnými říčkami má prostě své kouzlo. Po návratu do normálních teplot a výšek (14°C a 600-800 m.n.m.) pokračujeme do Osla. Tady zamítám návrh Milana na prohlídku Osla a spíše se přikláním k prohlídce skokanského areálu Holmenkolen, od kterého kousek bydlíme. To je úžasný zážitek - vjeli a vyšli jsme na vrchol skokanského můstku. Mimochodem odtud bych to nedal. Prohlédli muzeum a absolvovali simulátor skoku z můstku. Maj to i s větrem - dobrý. Ubytování je skvělé a večeře královská. Usuzujeme, že dokončíme tuto aktualizaci a půjdeme spát, jóóó ten severský vzduch. Ráno sraz v 7:50 s kufry v recepci. Buď pochválen okamžik, ve kterém vzešel nápad na tuto expedici………………………………….