|
(KÓDL) Den nejsmutnější, odjezd ... a chčije, a chčije.
Ranní úklid zejména v podání velkejch hadů byl tak "intenzívní", že zadal k hluboké myšlence, zda jsou hodni i příští rok expedici opakovat.
S Pepínem čekáme na vhodné oko ve slejváku, tak jako v Houstonu a kupodivu se daří. Bágly odvážíme pouze lehce promočeni, při druhé otočce pro děti se daří najít 5-minutovou díru v dešti! Poslední otočka pro Milana a Vojtu je ve znamení opětovného deště.
V Bergenu na letišti lehký obídek a mezitím se úplně vyjasnilo a je modrá obloha. Norsko se s námi rozloučilo stylově, přesně tak, jak nás před 9 dny uvítalo (déšť a slunce).
V Amsterdamu se loučíme s Vojtou a probíhá svačinka s lehkými nákupy. Při psaní tohoto reportu nevycházím z údivu, že Milan píše rychleji, než já diktuju. Jdeme do gejtu B1 a děsíme se příletu do českých trop s avizovanými neskutečnými nesmyslnými 38 stupni Celsia.
(MILAN) Nutný post scriptum - tunelem z dálnice do Knarviku, který Nor začal stavět vloni a já se tehdy vsadil, že letos jím už projedeme, protože to není žádná Blanka, tak tím URČITĚ už pojedeme napřesrok :-)!
(PEPÍNO) a ještě historka z odletové haly letiště v Bergenu: Kódl, procházeje rentgenem pípá, což mu sbírá část rozvahy. Je vrácen zpět bez hodinek, prochází znovu a - nepípá. Viditelně si oddechuje, aniž by zaznamenal, že imigiračnímu úředníku se stejně ještě něco nezamlouvá. Ukazuje na Kódla se slovy "your shoes", což si Kódl vyloží po svém a ulehčeně zvedá pravou ruku na pozdrav a odpoví taky "Čus!" a chce jít dál. Slzeli jsme...
|
