(MILAN) Taxíka objednávám ve čtvrtek odpoledne "prosím nekuřácký, pro 3 lidi s kuframa, ve 4:50 na naši adresu, jedeme na letiště". Řidič s marlborkou ledabyle v koutku huby přijíždí o dvě minuty před pátou, nemá kam naložit naše tašky, páč má plnej kufr svejch cajků a ptá se, jestli to má vzít přes Karlák.. Dobré ráno Praho! V Amsterdamu máme dost času na první rozvážné úvahy. Kódl a já sdílíme zážitky, kterak při přelévání rumu do pet flašek posloucháme litányje o tom, jak jezdíme chlastat a chudáci děti a tak. Pepíno zkušenost nemá, jelikož se přiznal, že rum balil tajně. Počítáme zásoby a chlapci mají obavy, že toho bude asi málo a odcházejí do duty free shopu se seznámit s Kubánkou, co dává každýmu, kdo si koupí dvě flašky, slamák se šerpou Havana Club. Pepíno totiž zcela správně usuzuje, že když naleje první drink dopoledne, do coly každýmu asi takhle rumu a když to dáme třikrát denně, tak je litr v čudu a seš úplně střízlivej. A vůbec si není jistej, jestli by to tak bylo v pořádku? Děcka jsou vospalý jak vrátnice, chápu, že čekání na přípoj je nudný, když si nemůžeš dát ani dvojku Mont de la Roche. Objevují dětský koutek a do čtvrhodiny si tam dokážou propotit trička a udělat si žížu. Tu je třeba zahnat a kola teče proudem. Objevuju v tašce "story cubes" a okamžitě chápu, že je třeba dokoupit baterky do diktafonu, protože některé příběhy našich ratolestí bude prostě třeba zaznamenat do empétrojek :-) Let do Bergenu je krátký. Děcka kašlou na seating order, poněvadž dvojice pro PéeSPéčka jsou jasně důležitější a Kódl, jemuž rosé přišlo k chuti, projevuje neobyčejný smysl pro geografii. Od Stavangeru nás poučuje, kde všude vidí Ulriken a mosty, které vedou k nám. Fasujeme Passata a Octavii Combi 4x4 a nutně se stavujeme v Bryggenu pro svítící návnady. Nákup v ICA je tentokrát docela rychlý a tradiční kuřata hltáme až u Robinsona Crusoe. Jasně, že první pohled na Nordbris skoro vobrečíme resp. voječíme. Z čeho jsme nesví, je pětadvacet stupňů ve stínu, ale nevěříme, že to potrvá věčně. Mads & Merethe nás hostí pekáčem čerstvejch krevet, dezinfikovanejch pět minut ve vařící slaný vodě a hadi hltají nejen Madsovo poučeni, how to eat shrimps. Jenže nakonec eskymácekj vigvam, zahradní domek a skovky nad chalupou jsu víc zajímavý a to je taky fajn. Moje Marie netuší, jak mi ten pohled přísluší a kochám se západem slunce nad fjordem. Pepíno se projevuje jako empatický hostitel a 23-letý litřík Zacapy jde tam, kam patří. Hrajem dál to nekonečný boggie! A když paní domu v rámci předání tvrze do našeho osmidenního užívání přijde na to, že pravej jindřichohradeckej rumíček s lodičkou "je filozofie", je všechno tak, jak má bejt a vůbec nevadí, že Kódl nemá peřinu. Trala-la-la-lá.