Pátek je den navíc, jak ještě později mnohokrát s potěšením zjistíme. Přežiju vstávání za deset pět v noci a jedem. Ať vstávám, kdy vstávám, probouzím se v jedenáct a tak moc nechápu toho taxíkaře, co se v rozbřesku snaží být vtipnej za každou cenu.

Přestupy mají něco do sebe. Letiště Schipol boduje zbrusu novým Bacardi barem, který nás inspiruje ke karibským motivům expedice. Pořizujeme osmi- a více leté dobroty a protože zbytek expedice má zpoždění, zpříjemňujeme si čekání tím, že jednu sedmičku ochutnáváme a jakmile Pepíno, Marek a Matěj doplňují výpravu, samou radostí tu lahvičku vyprázdníme, protože taky, kdo by se s tolika flaškama tahal, že...

První pohled na Nordbris ze silnice se nevokouká nikdy, nemusím nikoho nutit, by si jej užíval se mnou. "Jéééé", ječí unisomo hadí posádka na zadních sedadlech naší kávové Karavely, "Tý vole, tak to je to Norsko, jó?" vydechne Pepíno, zatímco zkušený Kódl blaženě chrochtá "No jó, to je přeci wono :-)" a i já stojím na brzdě, vykláním se z okénka, bych se ujistil, že mě ten pohled fascinuje jako vždycky. Merethe a Mads nás vyhlížejí, Lucas vrtí ocasem. Vítejte, chlapci!

Áďa s Vojtou zasvěcují M+M do tajů poloostrova, přesouvají kožešiny do vigvamu na vrcholu skály, kde hodlají nocovat. Pepíno se od počátku vybarvuje jako velmi platný člen týmu, řádně expedičně vybaven. Adéla s Vojtou mají velkou pochvalu, konečně po čtyřech letech dokázali povlíct postele a to i tatíkům! Obligátní sušenky s jelenem jsou rovněž zakoupeny, jablíčka nakrájena, protože to poslední co Viking potřebuje jsou kurděje. Ovoce ve všech formách je proto vždy vítáno a laskáno.

Musím zkontrolovat, zda mé kanape netlačí a po třech hodinách mě budí halasný smích z kuchyně, která se změnila v rybářskou chatrč, plnou všech možnejch i nemožnejch cajků, háčků, peříček, z kterých Kódl kouzlí každému prut na míru. Hned ráno mu dokážu, že to namotal náramně, ale to už je jiná story.