(Milan)
Vzhledem k tomu, že hadům trvalo napsat výše uvedenou větu více jak 10 minut a tento notebook má dnes ještě jiné, filmové povinnosti, byli oba propuštěni, což uvítali hurónským pokřikem úlevy.

Mé kulinářské umění ohledně míchaných vajec je všeobecně známo, ovšem v rozpékání bagatek mám ještě jisté rezervy. Jelikož však Kódl po naprosto neuvěřitelném včerejšku, kdy se mu nedařilo vůbec nic, naspal dvanáctku v kuse, byl v dobrém rozmaru a nevadilo mu tudíž, že jsme snídali do polosyta. Na Ulriken, se kterým jsme měli ještě nějaké resty, jsme cestu našli snadno, jelikož Kódlův smysl pro orientaci zamezil opakování mého bloudění před dvěma lety (Kódl si bůhvíproč pamatoval nemocnici u lanovky a tu si našel v navigaci). Výšlap s převýšením 640 metrů na necelých 3 km jsme zahájili pěkně zvolna a poněkud vyjeveně jsme koukali na to, že místní obyvatelstvo mezi 20-30 lety obého pohlaví tutéž cestu nastupuje v běžeckých oděvech a obuvi s různými chronometry na rukou, sluchátky v uších a v poklusu... Koneckonců je to určitě sympatičtější a přirozenější, než dvě hodiny šlapat na místě v zapocené místnosti na kole bez kol.

Asi ve třetině kopce měl Kódl vypoceny první tři litry a od té chvíle vypadal, že ho každou chvíli musí klepnout. Adélka starostlivě a oddaně na tatíka čekala a byla mu psychickou oporou, zatímco náš malej kamzík nezapřel linhartskou výchovu a skákal ze šutru na šutr, což by nikomu nevadilo, kdyby u toho neměl blbé kecy typu "tak poďtééé", "dedýýý, vyfoť mě na týhle skále", "kde séééš?", "proč deš tudýýý a né tudýýý?". Zhruba v polovině hory, po páteém vypoceném litru Kódl usoudil, že Nordic walking po má něco do sebe a pojal to po krkonošsku, totiž uzmul sukovici a pokračoval dále rozvážně jako Krakonoš, trousíc polohlasně "Zlatá Sněžka".
Vrchol jsme dobyli pěkně dobytí. Po kafi (tatíci) a skořicových buchtách (děti) jsme nebyli schopni se dohodnout jak dolů. Jasno do diskuse nevnesla ani Šárka z Brna, co tu žije už 12 let a pracuje pro norský antimonopolní úřad, která dnes už Ulriken vyběhla dvakrát (!!!!!). Poslala nás cestou pro ultrasráče, ze které jsme se tak po půl kilásku vrátili a zatímco Adélka projevila mimořádný zájem o jízdu dolů lanovkou a vyžadovala tatíkův doprovod, já s Vojtou jsme se vydali dolů stejnou cestou co jsme vyšplhali nahoru. Z hory vede také cesta pro bikery. My, co tomu rozumíme, poněvadž jsme už taky jednu sjezdovku sjeli (Kramolín) jsme nechápali, že se to dá sjet. Asi moc ne, když horní polovinu hory sjel hoch stejně rychle, jako jsme ji s Vojtou sestoupali pěšmo. Nicméně dal úseky, do kterých bych nešel ani náhodou.

Centrum Bergenu je stále stejné (krásné a k turistům příjemně nastavené). Všichni prodavači se tě zeptají odkud jsi a znají alespoň jedno slovo v tvém jazyce (třeba ahoy, djekuji, praga). Nejsou vlezlí a nemáš pocit, že tě chce někdo okrást. Fish & chips jsme ale pojedli nejspíše neposledy. Jednak kdo má bejt pak 20 hodin na pásu, že :-) a hlavně jsme objevili u děvčat z Polska a Catalunya super salát z čerstvých krabů, krevet, losůsků a listového salátu. Syti smaženými prasárnami jsme zakoupili dva talíře na večerní domácí pohodu. Na Kódlův popud jsme poslézle obešli několik krámů s jistým zbožím se zadáním, které bylo pro všechny nesplnitelné. Ovšem trpělivost růže přináší a nakonec Kódl koupil, co chtěl a je to tak nááádherný, že jsem to nakonec koupil v jisté obměně taky. Páč se jedná o překvápko, nelze publikovat vocogo.

Voda u nás ve fjordu má 13 stupňů (změřil Vojta), což je pro znavené údy akorát. Kódl to jistil ze břehu, prý někdo živý by měl zůstat, ale my tři ostatní jsme dali výživnou koupel. Já se na ni těšil už od Bryggenu, protože to nezvyklé vedro tady - no prostě když je u moře teplo, tak se lidi koupou, žáno.

Motor v lodi už fachčí jak swiss watches. Byla to svíčka (já to věděl! jen jsem si nebyl jist, zda lodní motory svíčky vůbec maj), kterou přítel Henning naproti ze šedivého domku s 8 koťaty vyměnil. Henning je vůbec borec. Má přenosnou svářečku, satanskej oheň vytetovanej na paži, tričko Judas Priest a lesk v očích, když slyšel o naší 50% slivovičce. Zítra se prý přijede podívat na ten hub...

Je půlnoc, noc je suchá a takovouhle tmu jsem tady touhle dobou ještě neviděl.