EXPEDICE NORGE sobota 2. srpna 2008

 

sobota 2.8.2008 (Milan) Letiště má dva terminály. Už třetí rok. Byls ho s prezidentem otvírat, vole. Odlet je z Terminálu 2, zatímco rodinu vykládám na jedničce a přesvědčuju telefonem Kódla, kterej letí poprvé, že Terminal dva jsou přílety a laskavě mu sděluju, že my odlítáme. Až potom mi blikne a ženu rodinu přes celé letiště na nový terminál… Bergen nás vítá typickým norským počasím, v Hertzu nám nepřidělí Golf Variant ani Opel Astra Caravan, ale Volvo 50, jednašestku dýzl. Levičáckej šunt. Stavujeme se v supermarketu nakoupit nějaké jídlo a zjišťujeme, že ceny v korunách jsou stejný jako doma, z čehož máme radost. Norská nebo česká, jogurt 6,90 - skvělá cena. Smějeme se, že Starobrno je o korunu dražší než Prazdroj. Na parkovišti před Knarvikem, hned za mostem přes fjord, kterej hadi prý viděli z letadla, vybalujeme grilované kuřátko, houstičky, pivečko a vodičku a piknikujeme. Nordbris nacházíme snadno. Fotíme si ho z vejšky a máme radost. Dobře jsme vybrali. Zjišťujeme, že k domu se dostaneme jenom lodí nebo pěšky okolo fjordu. Adam s hadama se vydávají pěšky, my čekáme na Margaret, která přijede lodí pro nás, kufry a hromadu igelitek s nákupem. Zrovna v té chvíli začne slejvák. Vybaluju ponča a přikrejvám tašky, připravené na molu k nalodění. Vejdou se do lodi všechny i s Kódlem, a tak beru Margaretinýho Lucase (jen o málo větší než Petržel, pětiletej kluk) a vydávám se pěšky. Lucas je skvělý průvodce, cestu zná, do kopce mě táhne, ale z kopce taky. K baráku se dostávám úplně mokrej a není to deštěm. Nordbris je prý z roku 1912, stoletej dům. Nááádhernej výhled z okna, polohovací křesla, věž s CD, obrovská lednice. Domlouvám se s Kódlem na fotce "Léto u moře" a pózuju v křesle u otevřeného okna s výhledem na fjord, s knížkou na klíně. Děcka zblajzla už čtvrtý jabko, pročež dostávají víno. Hroznový, bílý. Vojtovi se nejvíc líbí vikingský vigvam na vršku kopce nad domem, kam - podle Margaret - máme pustit přespat kajakáře, kdyby nějací přijeli. Prej tam jsou zvyklí. Kajakářky prý jezdí omezeně. Adamovi poněkolikáté zakazujeme startovat člun a vyjet na moře, tak se naprdne a usne. Bereme krabici sušenek a sedáme venku s panáčky. Čekáme na západ slunce, který musí bejt úúúžasný. Ve tři čtvrtě na deset se dočkáváme a fotíme jak o život. Později vytřídíme fotky v notebooku. Koukáme na Perníkovou věž, u které usínáme…